Nabízí se otázka, co mají společné deprese a kardiovaskulární
onemocnění. Mohou to být zvyky a životní styl, které deprese sdílí
s hlavními rizikovými faktory srdeční choroby (kouření, obezita, sedavé
zaměstnání), psychosociální faktory - např. určité osobnostní rysy (typ A) a
behaviorální styl, nepříznivé životní události, které mohou přispívat k
rozvoji kardiovaskulárního onemocnění i k depresi pravděpodobně přes
specifické mechanismy.
Na základě epidemiologických studií je udáváno, že pouze u
poloviny nemocných je depresivní porucha poznána. Diagnostika psychických
poruch včetně deprese je založena na identifikaci určitého souboru příznaků
- tedy v podstatě na pozorování a vyšetření.
K základním kritériím patří depresivní nálada - abnormální
vzhledem k jedinci, trvající déle než 2 týdny, ztráta zájmu nebo prožitku
radosti, snížení energie a zvýšená únavnost. K dalším příznakům se řadí
ztráta sebedůvěry, výčitky, suicidální úvahy a jednání, nesoustředivost,
nerozhodnost, útlum nebo agitovanost, poruchy spánku, poruchy chuti k jídlu.
Diagnostické umění psychiatra spočívá na tom, jak umí
naslouchat, jak se umí ptát, jak umí pozorovat. Psychiatrii chybí objektivní
ukazatelé choroby, biologické markery. Nepochybně to představuje určitý
handicap vůči ostatním medicínským oborům.
Monoaminová hypotéza deprese byla formulována zhruba před
40 lety. Zpočátku to byla představa o deficitu neurotransmiterů v synaptické
štěrbině. Postupně se však tato hypotéza stávala sofistikovanější, tak jak
byly získávány nové poznatky o mozku a jeho funkci. Dnes je známo, že
monoaminové systémy jsou spojeny strukturálně i funkčně a vzájemně se
ovlivňují. Nové zobrazovací techniky mozku přispěly k přesunu zájmu na
oblasti monoaminy řízené (frontální kortex, hipokampus/amygdala a bazální
ganglia). Deprese je dnes považována za dysfunkci mozkových okruhů
modulovaných monoaminovými systémy. Úspěšná léčba vede k úpravě této
dysfunkce.
Pouze polovina rozpoznaných depresí dostane antidepresivní léčbu,
pouze čtvrtina je léčena antidepresivy v adekvátní dávce a dostatečně
dlouho. V současné době jsou v Evropě 27 milionům pacientů předepisována
antidepresiva. V r. 2005 se předpokládá, že 35 milionů lidí bude léčeno
antidepresivy. 50 % depresí léčených antidepresivy zareaguje klinicky
relevantním zlepšením, avšak pouze ve 25-40 % je dosaženo remise, tedy
stavu, kdy již nejsou splněna kritéria pro přítomnost depresivní poruchy a
jedinec je schopen se vrátit plnohodnotně do života. Často se stává, že
zůstávají reziduální příznaky, které mohou kvalitu života snižovat.