O schizofrenii
Úvodní článek z portálu Zdravcentra.
Schizofrenie je
závažné duševní onemocnění, které zásadním způsobem mění prožívání a chování
nemocného člověka, omezuje jeho sociální přizpůsobivost, pracovní schopnosti a
zhoršuje kvalitu jeho života.
Výskyt v populaci je 1: 10 000 za rok, poměr muži/ženy je 1:1.
Věk na začátku onemocnění je nejčastěji konec 2. až polovina 3. decénia, u žen
začíná později než u mužů.
Nemocní schizofrenií zažívají některé z následujících příznaků:
ozvučování myšlenek, vkládání nebo odnímání myšlenek, vysílání myšlenek, bludy
kontrolování, ovládání nebo ovlivňování (nevývratné přesvědčení, že je pacient
někým na dálku kontrolován, ovládán nebo ovlivňován), halucinace hlasů, které
komentují pacientovo chování nebo mezi sebou hovoří nebo přicházejí z určitých
částí těla. Bludy (nevývratné přesvědčení) zvláštních schopností (nadlidská
moc, politická identita, schopnost kontrolovat počasí atd.).
Tyto příznaky jsou většinou zřetelné a mají odraz v chování pacienta.
Jindy se mohou vyskytnout i méně nápadné příznaky, jako např. apatie
(nezájem), zchudnutí mluvy, oploštění nebo nepřiléhavost emocí, které většinou
vyústí do sociálního stažení a snížení sociální aktivity.
Schizofrenie se dělí do několika podtypů: paranoidní (s relativně
stálými bludy - nevývratné přesvědčení o pronásledování, obvykle doprovázen
halucinacemi), hebefrenní (začíná obvykle v adolescenci, v popředí
stojí emotivní změny, nevhodné a nepředvídatelné chování, proměnlivé bludy,
tendence k sociální izolaci), katatonní (v popředí jsou narušení
spontánní pohybové aktivity, strnulé postoje a pózování střídané epizodami
zuřivého neklidu), simplexní (plíživý rozvoj podivínského chování,
pokles celkového výkonu, selhávání při plnění požadovaných sociálních funkcí)
a reziduální (chronické stadium nemoci se zbytkovými schizofrenními
příznaky), nediferencovaná (nelze zařadit k žádnému ze specifických
subtypů anebo obsahuje rysy z více než jednoho z nich).
Onemocnění obvykle začíná tzv. prodromálními příznaky (pocity zmatku,
nejistoty, strach, deprese), pokračuje obdobím zcela zřetelných příznaků
onemocnění (halucinace, bludy), pro které je pacient hospitalizován a po
prodělané epizodě bývá u části pacientů defekt v určitých duševních funkcích
(poruchy pozornosti, narušená schopnost prožívat radost, nižší odolnost
stresu). V průběhu onemocnění dochází u některých pacientů k úpadku osobnosti.
K relapsům (znovuobjevení se zřetelných příznaků onemocnění) dochází přibližně
u 40% pacientů léčených farmaky a u 80% pacientů bez léčby farmaky. Celková
délka života schizofreniků je kratší než v běžné populaci.
Co se týče obecné prognózy pacientů-schizofreniků, bývá citováno "pravidlo
třetin" - třetina pacientů žije běžným životem, třetina má stále určité
příznaky schizofrenního onemocnění, ale je schopna žít v normální společnosti
a zbývající třetina je zřetelně trvale postižena a pacienti vyžadují častou
hospitalizaci, z nich 10% je v trvalé ústavní péči.
Léčba: Farmaka - neuroleptika. Psychosociální terapie - spolupráce s
rodinou, nácvik sociálních návyků.
ZPĚT